ROZHOVOR
Úspěch není kariéra, ale zdravá rodina
Marta Neumajerová (rozená Vošahlíková) pochází z Modřan, tehdy ještě samostatné vesnice u Prahy, kde se narodila do rodiny s tradicí hospodaření a vlastnictví statku. V mládí, které spadá do poválečného období, získala vzdělání v oboru andragogika na Filosofické fakultě.
Svůj profesní život zasvětila vzdělávání dospělých, což ji spojovalo s neustálou prací s lidmi. Vzhledem k tomu, že velkou část života prožila v éře před rokem 1989, mohla se její celoživotní vášeň pro cestování po světě naplno rozvinout až později. Dnes je pro paní Neumajerovou, matku a babičku pěti vnoučat, největším úspěchem zdravá a fungující rodina.
Marto, v dnešní době se často mluví o kariérním růstu a finančním zajištění. Co pro vás osobně znamená úspěch?
Úspěch je široký pojem, ale v mém věku je to jednoznačně zdravá, fungující rodina s mými pěti vnoučaty. To je pro mě dnes to nejdůležitější – že si každý z nich může plnit své vlastní cíle.
Jak se vaše vnímání úspěchu a štěstí proměnilo v průběhu let? Bylo to vždycky o rodině?
Ano, vlastně se mi to úplně nezměnilo. Vždycky jsem toužila po zdravé rodině. Samozřejmě, je obrovský rozdíl, do jakého prostředí a podmínek se člověk narodí, to jej nesmírně ovlivňuje. Ale já jsem nikdy netoužila po velké kariéře. Spíše to byla práce s lidmi, a to úspěšná práce s lidmi. Pro mě byly důležité ty vzájemné vztahy, aby fungovaly oboustranně.
V čem vidíte ten posun oproti dnešku?
Dnes se mi zdá, že je to trochu obráceně. Mnozí hledají nejprve kariéru, a teprve pak to druhé.
Když se podíváme na současnou společnost – co se podle vás v dnešní době cení více a co naopak méně?
Pro mě byl vždy základem smysl – pracovat tam, co mě baví, a zároveň co má nějaký výsledek, vedoucí k nějakému úspěchu. To platí stále, ale mám pocit, že dnes je vše nesmírně podřízeno finančním hodnotám. K tomu se přidává snaha co nejrychleji vybudovat kariéru, což bohužel jde na úkor vztahových věcí a na úkor té rodinné pohody.
Kdo nebo co vás v životě nejvíce ovlivnilo nebo inspirovalo?
Určitě to byla má původní rodina, ta mě nasměrovala. A pak samozřejmě celá řada lidí, se kterými jsem se potkávala ve své práci na různých pracovištích.
Co vás v životě nejvíce baví?
Cestování! Celý život jsem strašně ráda cestovala. Před rokem 1989 to nebylo možné, takže teprve po revoluci jsem mohla začít, ale to už mi bylo pomalu 50. Musela jsem to tedy vázat i na fyzické a zdravotní možnosti. Ale cestovala bych dál!
Na závěr, kdybyste měla dát jednu radu mladým lidem, jaká by to byla?
Určitě ať dělají to, co je baví, ale ať nekoukají jen na krátkodobý finanční zisk. Zdá se mi, že dnes jsou ty hodnoty posunuté. Já si pořád myslím, že nejdůležitější hodnotou jsou pro mě vztahy a láska k bližním. A to někdy, zdá se mi, jde trochu mimo koleje.
