RECENZE NA HRU

DETROIT – BECOME HUMAN

Detroit – Become human je akční adventura vyvinutá společností Quantic Dream z roku 2018. Mně se k této hře však povedlo dostat až teď a když jsem se ptala několika lidí, které znám, většina o hře taktéž neslyšela. Což mi přijde jako velká škoda vzhledem k tomu, jak dobrá hra to je. Mně zaujala hned na první pohled, a to zejména svým grafickým zpracováním, způsobem hraní ale i samotným příběhem. 

Detroit je hra založena hlavně na vašich rozhodnutích a na základě akce a reakce. Hra samotná má neskutečně rozvinutý scénář, který nám dodává jakýsi pocit volnosti a svobody v tom co děláte. Zároveň je tak obsáhlý, že je nemožné abyste prošli všechny situace a scény za 1 průchod hry.

Příběh se odehrává v nedaleké budoucnosti, kde se život lidí hodně točí okolo umělé inteligence. V této době se však androidi – roboti sestrojeni pro plnění zadaných rozkazů lidmi, začnou uvědomovat, že jsou živý, že cítí emoce a že už nechtějí nečině přihlížet tomu, jak s nimi lidé zachází. Tito androidi, kteří poruší systém a nadále se rozhodují podle sebe, se nazývají deviantní. Ve hře se vcítíte do rolí rovnou tři androidů, jejich příběhy jsou rozdílné a současnou situaci zažijete z různých pohledů.

Prvním z nich je Connor, android spolupracující s policií, který má za úkol lovit androidy, kteří se odchýlili od jejich naprogramovaného chování. Ve hře spolupracujete hlavně s detektivem Hankem Andersonem, který vás většinu času moc v lásce nemá, kvůli jeho odporu k moderním technologiím. Mně konkrétně hra za Connra moc nešla a byla pro mě asi nejtěžší ze všech. Ale záleží na vašem způsobu hraní, a tak u vás to může být úplně jiné.

Dále je to Kara, Android domácí služky, která byla původně pořízena za účelem úklidu, vaření a pomáhání v domácnosti. Postupně se ale odbourá od svého systému a stává se deviantní, jelikož nemohla přihlížet tomu, jak bylo malé holčičce v domácnosti ubližováno jejím otcem. Proto společně utečou s cílem najít bezpečné místo, kde by mohli společně žít.

A jako poslední je to Marcus. Markus měl za úkol se starat o svého vlastníka, starého zámožného malíře, kterého měl nadevše rád. Po nečekané tragédii se však jeho příběh mění na pomoc ostatním androidům z otroctví a začne bojovat za jejich práva.

Každá z postav má zcela odlišný příběh, ale kam bude směřovat, vyvíjet se, to záleží jen na vás. Nejen že je tento způsob hraní zábavný a pro mě strašně zajímavý, tak mi téže mírně pomohl. Já patřím mezi lidi, co mají obrovský problém rychle reagovat, rychle se rozhodnout a vlastně se i vůbec rozhodnout. Což toto ve hře jakýmsi způsobem trénuji, za což jsem osobně ráda.

Hru ovládáte z pohledu 3. osoby. Příběh je celý dělen na kapitoly, u nichž se na konci každé z nich objeví hologram, kde vám bude ukázáno, jak jste si vedli, jak jste se rozhodli a kde jste se mohli rozhodnout jinak. Zároveň vám také ukáže o kolik jste v příběhu přišli. Takže znovu hratelnost není žádný problém. Délka příběhu se odhaduje na kolem 12 hodin, ale pokud se rozhodnete projít hru úplně celou se všemi konci a situacemi, herní doba se vyšplhá až na 40 hodin.

Samozřejmě se najde i pár chyb. Co se týče kamery, občas se stane, že se zasekne o neviditelný předmět nebo natočí tak, že vlastně ani nevidíte kam máte jít. Dále je to nepředvídatelnost rozhovorů. Ve hře vám není logicky ukázáno, co přesně postava řekne, ale je to pouze ve formě nějakého klíčového slova. Proto se stává že na situaci zareagujete jinak, než jste měli původně v plánu. Ale až na těchto pár nedokonalostí vám Detroit zprostředkuje skvělý zážitek z hraní, který vám nedá spát.

Detroit – Become human je tak skutečně unikátní hra, která nasadila laťku ostatním hrám opravdu vysoko. Za mě bych dala hře 9/10 bodů. Opravdu doporučuji.