Studenti mě zdraví
s úsměvem, někteří mi
i podají ruku

Co považujete za klíčové, aby si vaši studenti z hodin odnesli?
Pro mě je důležité, aby se studenti na mých hodinách hlavně cítili dobře, aby cítili, že sem patří, to znamená bezpečné prostředí. Za mě bezpečné prostředí zvyšuje předpoklad k tomu, něco se naučit. Učení prožitkem se mi také osvědčuje. Zažít to, k čemu je dobré to, co se učím. To, co si studenti z hodiny odnesou, je pro mě až na druhém místě. Jde mi o to, aby si uvědomili, že jsou v něčem dobří, a na tom
mohli v budoucnosti stavět.

Vy jste mimo jiné i profesorka na vysokých školách, učíte dospělé lidi na různých
školeních. Jaký je hlavní rozdíl v přemýšlení nás, studentů 2. ročníku, a právě
vysokoškoláků či dospělých?
Jsem příjemně překvapena, jak jste otevření, že se nebojíte. Dáváte najevo své názory bez autocenzury a to je důvod, proč jsem tady a proč mě baví s vámi pracovat. Zároveň je právě toto občas ta náročná část. Je vás třicet a v tomto počtu bývá občas náročné udržet smysluplnou diskuzi.

Překvapily vás některé naše názory?
Nejsem si úplně jistá, jestli překvapily. Názory některých z vás mi přijdou nečekaně
konzervativní. Tahle zjištění mi pak nedovolují vytvářet si stereotypy o vaší generaci.
Hlavním bodem správného vnímání dané generace pro mě znamená prožívat s ní různé chvilky a být s ní v kontaktu.

Napadne vás na místě nějaký konkrétní příklad?
Určitě, například váš spolužák, který mi vždycky před hodinou i po hodině s úsměvem a pozdravem podá ruku. Někoho to může třeba otravovat, ale já to vnímám vtipně a svižně. Z hlediska marketingu to vidím jako velký krok, který může naznačovat budování své vlastní značky nebo vyjádření originality, což je v marketingu zásadní.

Co vás vedlo k tomu vyučovat na střední škole a z jakého důvodu jste si vybrala
zrovna Weilovku?
Už nějakou dobu jsem přemýšlela o pravidelném kontaktu s mladými lidmi,
abych o nich neměla pouze zkreslené představy. Jsem citlivá na vyjádření, že
dnešní mladá generace je taková a maková. Myslím, že jste skvělá generace, která se jen něčím odlišuje, a to je v pořádku. Mě právě zajímá vaše jedinečnost. Když mě oslovila jedna z bývalých studentek, asi čtyři roky zpátky, že budou zakládat nový obor na zdejší střední škole a jestli bych se chtěla přidat, nešlo říct ne. A tak jsem kývla a zatím nelituji.

Dozvěděly jsme se, že jste pracovala jako PRistka centra Paraple, které bylo založeno Zdeňkem Svěrákem pro lidi s poškozením míchy. Považujete tuto zkušenost za nejpodstatnější část vaší kariéry?
Musím uznat, že to pro mě byla hodně zajímavá část kariéry, která mě více uvedla
do provozu PR a komunikace. Organizovali jsme opravdu velké eventy pro veřejnost.
Zároveň mě propojila se zajímavými lidmi, vedle známých osobností Zdeňka Svěráka, Jaroslava Uhlíře, Marka Ebena aj., mám na mysli především lidi na vozíku. Přála bych si, abychom jako společnost více vnímali potřeby handicapovaných a brali na ně ohled. Třeba to, že nejsou výtahy běžnou součástí škol, mě pořád překvapuje. Řada dětí a mladých lidí má omezený přístup ke vzdělání v lokalitě, kde
žije.

Miriam Vránová je pedagožka na hostivařské střední škole SOŠAIG.
Její expertiza však přesahuje rámec středoškolské výuky, působí jako garantka vzdělávání rozvojových akademií leadershipu a je tvůrkyní a moderátorkou podcastu o sociální ekonomice s názvem
„Pomáháme podnikáním“. Své bohaté zkušenosti předává také studentům vysokých škol, když na Fakultě humanitních studií Karlovy univerzity vyučuje předmět Efektivní komunikace.

Myslíte si, že v dnešní době má smysl investovat do reklam v klasických televizích,
i přesto, že většina mladé generace na tomto médiu tráví poměrně malé množství času a dávají přednost raději sociálním sítím?
Přesně jak říkáte, i já vnímám, že sledování televize mladší generaci příliš neoslovuje
narozdíl od sociálních sítí. Ovšem na druhou stranu je televize hojně sledována starší
generací, pro kterou určitě investice do reklam smysl má. Mohu to potvrdit i ze
strany zadavatelů a tvůrců reklam. Působím jako hodnotitelka reklamních formátů
v komunikační soutěži Zlatý středník a tam, pro vás možná překvapivě, televizní reklama a tištěné formáty mají stále své místo. Zároveň si myslím, že postupem času přijdou nová média a ta klasická sice nevymizí, ale nebudou už tolik využívaná. Jsem upřímně zvědavá, co nás čeká.
Připadáte si vůči reklamám imunní a myslíte si, že je to vůbec možné?
Určitě se imunní necítím, reklamy na mě vliv rozhodně mají a některé jsem si i oblíbila díky své profesi. Zároveň se snažím trávit každou volnou chvilku v přírodě, abych tím vykompenzovala vizuální smog, kterého je v Praze a dalších městech víc než dost.

Napadá vás ještě nějaká věc, o kterou byste se chtěla podělit třeba z hlediska vaší
současné nebo budoucí kariéry?
Zabývám se sociálním podnikáním, které zatím není moc známo. Sociální podnik, třeba kavárna, IT firma nebo prádelna, je zajímavý v tom, že dává příležitost práce i lidem s různým druhem postižení. Přála bych si, aby takových podniků přibývalo a uměly oslovit nové zákazníky. Sociální ekonomika je podle mě šance na příjemnější svět.
Děkujeme vám za rozhovor.