Úvodní slovo pana ředitele

Můžeme si být jisti jen nejistotou kvůli stále přítomné hrozbě pandemie, o tom ale později. Nemohu si totiž odpustit, abych se aspoň pár slovy nevrátil k uplynulému školnímu roku. Prožili jsme v něm něco zcela nečekaného a dosud nepoznaného, a to bez ohledu na věk, neboť natolik rychlé celosvětové šíření infekční nemoci si nepamatuje nikdo z žijících, COVID-19 mezi námi nemá pamětníky. Čelili jsme tedy v uplynulém školním roce těžké zkoušce, stála nás mnoho sil a nervů, nelehké práce i vynalézavosti. Každého z nás se ta doba zajisté dotkla po svém, ale přesto si to neodpustím a řeknu, že všechno zlé je k něčemu dobré. Dlouho jsme mohli v médiích slýchat nebo číst, že vzdělávání potřebuje zásadní reformu, naše pozornost k těmto slovům a úvahám pochopitelně poněkud ochabovala. Ani jsme se však nenadáli a museli jsme v březnu uzavřít školy a přistoupit k distančnímu vzdělávání. Mám za to, že reforma školství tím tak trochu začala, aniž bychom si to opravdu přáli, natož to plánovali. Situace nás přinutila učit se novým dovednostem v užívání moderních technologií. Jako učitelé a žáci jsme si mohli naostro vyzkoušet, co obnáší Home Office, poznat jeho klady a zápory. Víme už teď, nakolik nám práce z domova vyhovuje či ne. U vás, žáků, to může být zkušenost k nezaplacení, která se promítne do vašeho rozhodování o volbě budoucích zaměstnavatelů. Nové trendy ve stylu práce a moderní technologie se vám totiž vzhledem k vašemu věku po ukončení studia nebudou vyhýbat. Možná si teď budeme docházky do školy více vážit. Každodenní setkávání na půdě školy je přece jen asi efektivnější formou práce a nezbytnou podmínkou k udržení vlastní pracovní disciplíny. Důležitý je také sociální rozměr, který přináší osobní kontakt. Nepochybuji, že jsme si mnohdy navzájem chyběli. V březnu jsme byli vhozeni do vody a museli jsme plavat, byť jsme pro distanční vzdělávání neměli legislativní rámec. Před několika dny však byla uzákoněna distanční výuka, na kterou budeme muset chtě nechtě být do budoucna připraveni. Mám-li ještě zmínit další pozitiva nepřítomnosti vás, žáků, v průběhu uplynulého druhého pololetí ve škole, pak nelze opomenout, že v tomto čase jsme díky okolnostem měli volnější ruce k provedení rekonstrukcí v budově školy. Výsledkem jsou zbrusu nové učebny CIV, které mohly vzniknout díky projektu hlavního města a pražské hospodářské komory a povedou ke zkvalitnění výuky v oborech, které jsou pro naši školu zásadní. Pokud tedy pohlédneme na minulý školní rok z hlediska odvedené práce, myslím, že si nemusíme zoufat. Získali jsme nové materiální vybavení, pokud jde o hmotnou stránku vzdělávání, ale získal jsme také v duchovní oblasti, a to nové nápady a myšlenky, dovednosti a snad i návyky, které budeme nadále uplatňovat při používání moderních technologií a postupů ve vzdělávání. Všem, kdo jste se náhle vyvolanými potřebami učit se novým dovednostem nenechali zastrašit či odradit, patří můj dík. Poděkování patří i všem nepedagogickým pracovníkům školy, jakož i rodičům našich žáků, kteří ke škole také jaksi patří a nelehkou dobou prošli společně s námi.

Dovolte, abych se konečně zmínil také o školním roce, který jsme právě zahájili. Zde se už dostáváme k tomu, co je – jak už jsem zmínil – ve hvězdách. Samozřejmě, že již teď přesně víme, jak budeme školu dál zvelebovat, investicím do zkrášlování školy se ale můžeme věnovat v jiném článku školního magazínu. Myslím teď spíše na to, že jsme si všichni vědomi, s jakou nejistotou tento školní rok zahajujeme, pokud jde o samotné vzdělávání. Možná se opět ocitneme v situaci, kterou jsme zažili na jaře. Jistě se na tuto eventualitu budeme nadále připravovat. Věřme však raději tomu, že celospolečensky přijata hygienická opatření nám umožní nepřerušenou docházku do školy, že školní rok proběhne bez vážnějších komplikací a že se opět setkáme u maturitních zkoušek či při osobním předání vysvědčení a teprve pak se rozejdeme na zasloužené prázdniny. Všem bych to z celého srdce přál.

Abych však nemyslel jen na překážky, které přináší aktuální doba, uzavřu svůj úvodník ještě přáním, které je nadčasové a obecně platné.

Začnu své přání připomenutím, že sebelepší vzdělávací instituce nikdy žádného odborníka nevychová, odborníkem se člověk stává teprve díky svému vlastnímu úsilí a píli. Škola má však v tomto úsilí ukazovat směr, motivovat a podporovat rozvoj talentu. Přeji nám všem, abychom dokázali najít vhodný způsob testování žáků, nehodnotili jen našprtané znalosti, ale uměli objektivně zhodnocovat studijní předpoklady, uměli se orientovat v dané problematice, nacházet vhodná řešení a myslet v souvislostech. Přeji nám všem také, abychom společně dokázali vytvořit prostředí, které nás – žáky a pedagogy – bude komplexně rozvíjet, které nám umožní vyrovnávat se s výzvami spojenými s nástupem moderních technologií, abychom je dokázali využívat k zajímavějšímu, názornějšímu způsobu vzdělávání. Pedagogickému sboru bych přál systémovou změnu, která by zredukovala byrokracii a dovolila jim spolu s žáky tvořit, přemýšlet, experimentovat a hledat nové cesty a tím podněcovat skutečný zájem žáků o daný předmět. Přeji nám všem, abychom našli odvahu začít svou školu měnit v instituci, která naučí své žáky umění učit se, nespoléhat na učitele a jeho frontální výuku, která ve výsledku vede k pasivitě žáka, ale například objevovat kouzlo projektové výuky. Jedině tak se lze naučit kompetencím pro autentický život.

Jak vidíte, přeji nám všem v úvodu školního roku mnoho. Nakolik se to vše do konce školního roku stane skutečností, záleží do velké míry jen na nás. Těším se, že se při realizaci těchto přání budeme v průběhu celého školního roku tvořivě setkávat.